Jaký pes je pro záchranářský výcvik vhodný?
Mělo by se jednat o jedince s vyrovnanou povahou, pevnými nervy a výraznými dispozicemi pro pachové práce. Podmínkou je také neagresivita, jak k lidem, tak k ostatním psům.
Pes musí být zdravý, s dobrým fyzickým fondem (i u psovoda jsou podmínkou pevné nervy a dobrý zdravotní stav neboť praxe s sebou přináší okamžiky náročné psychicky i fyzicky).
Nalezené osoby se pes učí označovat nejčastěji štěkáním. Odměňován bývá buď pamlsky nebo hračkou (balonek, pešek…), ideálem je proto i zde (stejně jako ve všestranném výcviku) pes s dobře vyvinutým kořistnickým pudem.
Výcvik je vhodné začít již od štěněcího věku, zejména seznamovat štěně s různým prostředím, "cizími" lidmi a všemi nástrahami terénu. Výcvik lze však začít i se starším psem, jen je potřeba si uvědomit limitování psa jeho věkem. Pro výcvik není důležité, zda je pes čistokrevné rasy nebo kříženec. Vhodným přístupem lze pracovat i se psem, který není povahově úplně ideální typ.
Připravenost se prokazuje složením zkoušek, které jsou podle uvedených směrů rozděleny a výkonnostně odstupňovány. Většina zkoušek má část "speciální práce" (sutinové, plošné…) v kombinaci s "poslušností", která je obdobná, jako u všestranného výcviku a/nebo dovedností. Dovedností jsou míněny záchranářské překážky, z nichž některé jsou také totožné se všestranným výcvikem (kladina, žebřík, skok vysoký), ale ostatní jsou specifické (lávka na sudech, tunel, skok daleký, vodorovný žebřík…). Jejich cílem je prověřit schopnost psa, pohybovat se v různorodém, často velmi špatně schůdném terénu. Součástí některých zkoušek je také nošení psa cizí osobou, které má prověřit neagresivitu psa k lidem a průchod rušnou skupinou, jejíž součástí je pes a osoby vytvářející různé rušivé hluky (sirény, řehtačky, bouchání plechů…). I zde se jedná o prověření neagresivity k lidem i psům, ale také o odolnost vůči různým nepříjemným zvukům.